čištění zubů

Tak i když není stále na světě, tak už se na něj nějakou dobu připravujeme :) a on stále nic - voláme, zpíváme, prosíme a očekáváme ho každý den... první zub ne a ne se vyklubat...

A než se konečně objeví a budeme moct o něj dvakrát denně pečovat s láskou, tak si alespoň opečováváme ty naše :)

A jak? No mojí věčnou dilemou je jestli si vyčistit zuby hned jak vstanu (bez toho abych cokoliv pila nebo jedla), nebo až po snídani. Momentálně jsem v období - hned jako první, co vstanu - umýt zuby. Pokaždé, když jdu k zubaři, tak se ho na to zapomenu zeptat. Někdo totiž tvrdí, že v noci se v ústech tvoří bakterie a lepší než je do sebe "spláchnout" je, si vyčistit zuby a odporoučet je do místní stoky :) Druhý zase tvrdí, že bez toho, aby si vyčistil zuby po snídani by ven nevyšel, že je to nechutné. Tak jak tedy? Pro mě to zůstane asi záhadou, asi stejně jako: Co bylo první? Vejce nebo slepice? (když už jsem u toho: vejce - to co jíme, vajíčko - samičí pohlavní buňka - přeci jen jsem se v té škole něco naučila :)

No tak tedy v čem mám alespoň trochu jasno - 2 x denně. A momentálně tedy je to první a poslední věc před a po nočním spánku (občas si totiž schrupnu i přes den - je príma být na mateřské, resp. rodičovské dovolené :). Dalo by se tedy říct, že mezi čištěním zubů spím :)

Ranní čištění je kratší, to si zuby jen projedu kartáčkem. To večerní je už o něco zdlouhavější :) Jako první přijde na řad samotné čištění - klasika: na kartáček naneseme zubní pastu a čistíme, a čistíme, a čistíme... no dobře někdy se mi až tak dlouho nechce. Jako druhý bod přichází mezizubní prostory - mezizubní kartáček a dentální nit. Nit nepoužívám až tak často, ale bez mezizubáče bych se neobešla ani den. Pak přichází na řad můj nejnovější pomocník - škrabka na jazyk, a pak všechny ty neřády co tam ještě zbyly, zaleju ústní vodou :) Toť vše, tak dobrou noc :)

Ale ještě bych se ráda vyjádřila k jednotlivým produktům, které používám...

1. zubní kartáček - již léta používám Curaprox - má jednoduchý tvar hlavy i těla, zkrátka v jednoduchosti je síla

2. zubní pasta - aktuálně používáme černou bělící pastu :) no jestli bělí to nevím, zatím jsem si nevšimla, ale jinak o.k. :) má příjemnou peprmintovou příchuť. Jinak já pasty moc neřeším, kupuji většinou ty, co jsou v akci, tak do 30 korun max. (tu černou jsme dostali)

3. mezizubní kartáček - nejvíce se mi osvědčil od privátní značky dm-ka dontodent - oni teď změnily design. Tak, když jsem si je kupovala, tak jsem byla zmatená, ale nakonec jsem vybrala dobře, i když při pohledu na něj jsem si říkala co je to za blbost? Ale ten konický tvar je fajn, protože nemusíte mít 3 různé velikost, stačí jeden a vyčistíte všechny mezizubní prostory :)

4. dentální nit - no tu až tak často nepoužívám, ale občas se fakt šikne :) 

5. škrabka (stěrka) na jazyk - můj nejnovější objev a vřele všem doporučuji :) tu mám taky z dm-ka

6. ústní voda - no, na značce až tak nezáleží, jako na složení. Důležité je, aby neobsahovala alkohol (bakterie si zvyknou a budou si ve vašich ústech pořádat párty na váš účet :) a ideální je, když obsahuje cetylpyridinium chloride nebo omiphen bromide, a když vyplachujete ráno - tak alespoň nenadýcháte :D 

7. a jako doplněk přidávám moje oblíbené každodenní žvýkačky :) bez těch ven opravdu nevycházím :) při zápachu z úst je ideální, když obsahují xylitol. Jenomže já jsem si všimla, že ty s xylitolem se mi zachytávají mezi zubama. No orbitky ho nemají, ale stejně u mě vítězí klasické zelené Orbit :) a když už si jó chci dopřát, tak skořicové. Jen je škoda, že v obchodech nejsou běžně k dostání. Jak tak o tom píšu, tak asi brzo navštívím Candystore...

Tak a teď už to je asi fakt vše, tak dobrou (jak chuť, tak noc :)

Vítání občánků

Tak včera konečně nastal, pro mě, tak dlouho očekávaný den :) hned jak jsem se přišly z porodnice, tak jsem začala zjišťovat jak to vlastně s Vítáním občánků funguje...

Někdo říká - jo, to si musíte zažádat, aby vás pozvali; někdo zase, že ne, tak člověk je z toho pak zmatenej, a neví. Moc, moc jsem se toho chtěla zúčastnit. Přeci jen je to taková jedna z prvních formálních akcí :) Takže jsem začala zjišťovat, psala jsem na Prahu 10, kde mi odepsali, že pozvánka se zasílá automaticky, bez jakéhokoliv "doprošování" (ono totiž na některých úřadech si musíte zažádat (je to teda dosti trapné), prý je to z toho důvodu, že platí zákon o ochraně osobních údajů...). No tak jsem netrpělivě čekala, kdy pozvánka dorazí, neměla jsem tušení, kdy vítání probíhá (v jakém věku). Ale měla jsem jaksi svoji představu o tom, že kolem tří měsíců, a že to bude v sobotu, nebo v neděli...

No a potom konečně dorazila obálka na jméno naší dcery :) tak to bylo hned jasné oč jde... Pro ty, které by to zajímalo - přišla 14 dnů před oným slavným dnem. A co mě teda zaskočilo byl den aktu - středa. No fakt jsem si myslela, že takovéto akce (svatby, vítání...) probíhají v sobotu. No nevadí, takže manžel si vzal v práci dovolenku, nahodili jsme se (teda ne až tak moc slušně, ale košile byla :) a vyrazili jsme :). Vítání probíhalo v "nově zrekonstruovaném" Vršovickém zámečku - Rangherka (teda on je zrekonstruovaný podle mě už asi 2 roky, ale všude, když o něm píší, i na vítání nás přivítali jako v nově zrekonstruovaném). Je to tam fakt hezké, ale nedá mi se nevrátit k naší "výpravě" :) Samozřejmě jako vždycky, když se někam chystáme společně s manželem, tak já prostě nestíhám, takže cesta začala krátkým sprintem na tramvaj - uf, ale stihli jsme :) jela nízkopodlažní - luxus :) no a při přestupování jsme opět nasedali do nízkopodlažní (já nevím ty typy, ale jedna z těch nejnovějších), jak se nastupuje do prvních dveří a chytrá paní na zastávce: "ale s kočárkem se nastupuje dozadu". Do mě vešlo sto čertů, ale neřekla jsem nic, naštěstí celou situaci odlehčila paní, která nastupovala s námi: "paní asi hodně dávno necestovala tramvají..."

Takže už jsme konečně na místě, byli jsme tam první (na tu tramvaj jsme nemuseli tolik spěchat...). Ale před námi jeden "obřad" už probíhal, takže celé to začalo asi 10 minut po stanovené hodině. Ale bylo to milé, nejdřív fotograf (byl milý, měl i chrastítko :) vyfotil každou maminku s dítětem, poté malé občánky přivítala zástupkyně městské části, přidala i osobní stránku a poté, se opět fotilo - v kolébce, a rozdávali se dárečky a poté, znovu se fotilo - celá rodinka pohromadě (fotky budou až někdy v polovině února, moc se na ně těším, tak snad nepřijde zklamání). 

No a co jsme dostali? Tak jak vidíte na obrázku - pamětní mince, pamětní list, maminka dostala kytku :), CD s namluvenými různě dlouhými pohádkami a písničkami (Perníková chaloupka, Čert a Káča, O 12 měsíčkách, O veliké řepě, Princ Bajaja, O kohoutkovi a slepičce, O červené Karkulce, Šípková Růženka, Princezna na hrášku, O Sněhurce, Hrnečku vař!. Honzíkova latina, O poslušných kůzlátkách, Budulínek a liška, Sůl nad zlato, O budce. Člověk si aspoň trošku připomene jak ty pohádky vlastně končí, co je ale problém dnešní doby - přehrávání CD, ale v kuchyni to ještě jde :), poukaz v hodnotě 200 Kč do dm-ka (jo, super!, snad to bude na ty dvě stovky nabité :), botičky (čistě módní záležitost s vtipným upozorněním: Výrobek není určen k chození) a pak reklamní leták na plaveckou školu (no jako to si mohli odpustit, kdyby tam byla alespoň 10% sleva...) a certifikát na Stromy za narozené děti (kdysi byl jeden strom za každé narozené dítě, teď už připadá na jeden strom 10 dětí - škoda... a ani nás nepozvali na vysazení :( no a plus ty fotografie, které si vyzvedneme na vrátnici ÚMČ. A ještě tam samozřejmě nechyběl kameraman, tak jsme si za 4 stovky objednali DVD, tak snad to bude stát za to. DVD by nám mělo přijít poštou do 14 dnů. Jako 400 je celkem dost, ale tak ať má malá vzpomínku (pokud si ji bude mít na čem přehrát), když už my nemáme video ze svatby (stejně bych na něj nikdy nekoukala)...

A to by bylo asi tak všechno, celý "obřad" trval asi hodinu, i s tím focením rodin, no a po nás šli hned další... Ale jinak to byla celkem příjemná akce, kéž by takových bylo víc :) A abych nezapomněla - když přišla poštou pozvánka, tak tu bylo nutné vyplnit a odeslat (klasicky poštou, nebo e-mailem), a potvrdit tak, že se akce zúčastníte. A byl k ní připojen i formulář na ty stromy, ten bylo také nutné vyplnit a odeslat... a to už je asi vážně vše k našemu Vítání občánků :)

A jak probíhá Vítání u vás? V jakém věku? Co jste dostali?

trochu klasiky

na dnešek jsem pro vás vybrala nekonečné na-na-na-na-na-na-na Hey Jude, na-na-na-na-na-na-na Hey Jude od Brouků z Liverpoolu

tak hezký zbytek týdne :) na-na-na-na-na-na-na-na-na

a máme tu pondělí

jo, jo pondělí je už dneska, vlastně je to poslední pondělí v tomto měsíci, to to teda uteklo :)

doklady - potřebné i nepotřebné

Narozením to všechno začíná, i když ani ne tak narozením jako početím. Ještě předtím, než ten malý človíček vůbec spatří světlo světa, musí jeho rodiče, resp. matka vyplnit stohy papírů. Jeden formulář pro "Staťák" (Český statistický úřad), další pro nemocnici, další pro nevímkoho a ani nevím o čem. Už si to přesně všechno nepamatuji, ale bez vyplněných papírů vás v žádném případě nenechají porodit! To by bylo, aby nebyly vyplněné papíry a ještě, když nejste vdaná... no to máte další vyřizování... 

O čem ale chci psát, jsou doklady, které je nutné vyřídit po narození toho malého, nic o byrokracii netušícího tvora. Jako první na vás v nemocnici vybafnou, že je nutné, aby dítě bylo pojištěné, protože, kdo by jim proplatil všechny úkony? No je varianta, že to vezmete na sebe, ale proč? Zdravotní pojišťovnu "volíte" automaticky podle pojišťovny matky, nejlépe do 7 dnů od narození. Oukej, řeknete si, tak to není zas takový problém, hlavně když matka nemusí jít osobně do pojišťovny (může to vyřídit i jiný člen rodiny, snad se takový najde :), ono ale v pojišťovně vám nemusí věřit, že ten malý človíček vyšel na svět dne toho a toho a navíc - nemá přiřazené rodné číslo, takže co s tím? Napřed si musíte zařídit rodný list. A kde? Na matrice, pod kterou přísluší daná nemocnice. V menších městech to asi není takový problém, jedna nemocnice, jedna matrika. Ale v Praze je to trochu komplikovanější, i když si můžete "vybrat" v které nemocnici chcete rodit, když přijde čas porodu a zrovna ve vaší nemocnici není místo, šup s vámi tam, kde místo je. A tak se klidně může stát, že maminka z Ďáblic si bude muset zajít na Úřad městské části Praha 5... To je potom, podle mého názoru jedna z dalších nevýhod toho, když chce některá pražská mamča rodit v nemocnici v menším městě (ano, jsou i takové, a podle mě si to zbytečně komplikují, ale je tady svoboda výběru, tak proč ne?). Takže máme rodný list a zdravotní průkaz pojištěnce, v podstatě dva nejzásadnější doklady nezbytné pro další fungování. ZP, resp. potvrzení o pojištění (u VZP nám přišla kartička asi až za 2 měsíce) je celkem dost důležitý i když se chcete, resp. musíte (každý zodpovědný a rozumný člověk jistě chápe proč) hlásit u svého dětského lékaře. Ten vás přinejmenším, pokud je všechno v pořádku, odešle na kyčle a ledviny, což jsou také zdravotnická zařízení, a zde je také vhodné mít s sebou ZP (anebo si můžete hradit lékařské zákroky/prohlídky ze svých...). No a když dostanete na předpis Vigantol, jasně část si hradíte sami, ale pojišťovna se toho může účastnit také, tak proč ne? :)

A aby nebyl život tak jednoduchý, tak při cestování je dobré mít nějaký cestovní doklad. I když v současné době Schengenského prostoru, ale zase "uprchlická krize", no zkrátka před dvěma roky by vás asi na hranicích se Slovenskem nebo Německem nikdo nekontroloval, ale v současné době... jistota je jistota (že vás nepošlou zpátky). Rozhodovali jsme se mezi pasem a občanským průkazem. Pas pro novorozeně stojí 100 Kč, občanský průkaz 50 Kč. Oba doklady mají platnost 5 let, i když fotografie by měla odpovídat současné podobě... ale tak ta fotografie neodpovídala ani v den pořízení :) (jestliže dospělí vypadají na dokladech jako hledaní zločinci a podle této podobizny by je nepoznal ani jejich soused, tak dítě si nepozná ani vlastní matka). Rozhodli jsme se pro OP, přeci jen stojí o polovinu méně a je celkem pravděpodobné, že ho budeme během 2 let měnit (kvůli té podobě). V podstatě se zatím mimo Evropskou unii nikam nechystáme, takže pas by nám byl celkem zbytečný, občanka přeci jen zabere méně místa a já jí nosím všude s sebou v peněžence, pas by se válel doma v šuplíku a hrozilo by zapomenutí při cestování. Při vyřizování nezapomeňte, že vydání dokladu nějakou dobu trvá, u nás to bylo asi 21 dnů...

No a když chcete v Praze cestovat zadarmo :) tedy s dítětem do věku tří let, tak také potřebujete nějaký doklad, což jsem já netušila, ale stačí i pas, nebo občanka dítěte. Já jsem ovšem iniciativně pořídila za 20 nebo 30 korun průkaz dítěte do věku 3 let. Potřebovala jsem k tomu fotografii a rodný list, vyřídíte to asi kdekoliv v informačním centru dopravního podniku, na počkání. Já jsem si dokonce fotku nechala udělat ve fotocentru, ale paní na informacích řekla, že stačí černobílá vytištěná na klasický papír. Jo, a tady průkazka platí rok, právě kvůli té měnící se podobě. Když tak teď přemýšlím, tak je stejně lepší, že jsem si tu průkazku nechala udělat, protože jí mám nastálo v kočárku, to bych občanku nenechala, a když jede s kočárkem jiný člen rodiny, tak má cestování také zdarma (průkazka je vedena na dítě, ne na doprovod :) a jen ze zkušeností - nikdy mě s kočárkem nekontrolovali, i když kontrolovali celou tramvaj, nebo bus (asi slušnost revizorů :)

A když je dítě multi-kulti, neboli má rodiče každé jiné národnosti, lze v některých případech mít i dvojí občanství, takže přišel na řad i slovenský rodný list... Pro vyřízení slovenského rodného listu jsou dvě varianty - buďto si zažádáte na Slovenském velvyslanectví v Praze a zaplatíte v přepočtu (aktuálním kurzem) 25 €, nebo si při nejbližší, nebo té další :) cestě na Slovensko zažádáte na matrice (po nás to chtěli na matrice podle trvalého pobytu otce, i když podle stránek Ministerstva vnútra SR by to mělo jít na kterékoliv slovenské matrice) o vydání rodného listu. Tady také nezapomeňte na potřebné doklady - doklad totožnosti rodiče, oddací list (slovenský), originál nebo ověřenou kopii českého rodného listu (ten si nechají), potvrzení o pobytu v ČR, více najdete zde. Jak z velvyslanectví, tak z klasické matriky (tady taky vyplníte různé formuláře) zašlou žádost na speciální matriku, na které vám slovenský RL vystaví :) u nás to trvalo necelé dva měsíce, prý tam toho mají hodně :)

No a to by bylo asi tak všechno :) prozatím. Takže ve zkratce: jako první - rodný list, s tím půjdete na zdravotní pojišťovnu, kde vám vystaví průkaz pojištěnce (ať můžete vesele obíhat doktory). V případě potřeby občanský průkaz, nebo pas a podle toho jestli hodláte využívat hromadnou dopravu v Praze tak průkazku do věku tří let. 

Teď mi to tak ani nepřijde, ale když jsem byla čerstvě po porodu a v nemocnici na vás vybalili milion informací, co všechno musíte zařídit, tak jsem myslela, že to snad ani není možné. Ale porodili jsme v neděli, ve středu nás pustili a ve čtvrtek jsme už měli rodný list a podanou žádost o OP :) a v pátek manžel zařídil pojišťovnu. Jako být matkou sama, bez rodičů, manžela nebo kamarádů, tak nevím, tak snadné by to rozhodně nebylo :) Tak hodně zdaru a nervů při zařizování všeho potřebného :)

přebalování mimo domov

Někdy se vyskytne situace, a tu teda nemám moc ráda, že je nutné mimo domov nejen nakojit, ale i přebalit. Někdy je značně obtížné najít vhodné místo na přebalování, aby to kolemjdoucí nepohoršovalo. Ale i z hlediska intimity dítěte je lepší, když si někam zalezete. Bohužel i v dnešní "moderní" době je celkem problém sehnat koutek, kde by byl k dispozici přebalovací pult. Ve většině případů, je tento pult součástí toalet, někde dámských (což je značná diskriminace tatínků), ale celkem často se nachází pult na toaletách pro "vozíčkáře". Je to fajn, protože prostor toalet je větší a vejdete se sem i s kočárkem a když si potřebujete odskočit taky, tak to máte 2-in-1 :) a nemusíte nechávat dítě řvát někde před dámskými toaletami...

Ovšem někdy je celkem problém se na toalety pro osoby se sníženou schopností pohybu dostat. Někde jsou tyto sociální zařízení uzamčená, vozíčkáři mají k nim univerzální klíč, ale my matky (otcové) ne, a tak musíte shánět někoho, kdo vám milostivě odemkne...

A co potřebujeme k takovému outdoorovému přebalování? V podstatě stačí čtyři věci:

- přebalovací podložka - přeci nepoložíte své nevinné a ničím neposkvrněné dítko na nějaký hnusný přebalovací pult, na kterém kdovíkdo dělal kdovíco. My používáme jednorázovou, ono fakt nevíte co na tom pultu bylo před vámi...

- plínka - pro tyto "venkovní" účely používáme papírové (jednorázové) pleny. V tomto ohledu je to praktičtější, protože použitou vyhodíte a nemusíte jí s sebou tahat v tom "pošpiněném" stavu domů :) Ovšem nezapomeňte si s sebou vzít dostatečný počet (který je většinou úměrný délce doby strávené venku)

- vlhčené ubrousky - dospělí také přeci používají toaletní papír :) na doma preferuji spíš čistou vodu a textilní žínku, ale venku je toto praktičtější - opět použité vyhodíte

- krém proti opruzeninám - není tak nezbytný jako předešlé tři věci, ale lepší prevence, než léčba :) sama mám zkušenosti, že riziko výskytu opruzenin je vyšší při používání jednorázových plen

P.S. v případě nouze lze přebalit i v kočárku, ale v tomto zimním období je to celkem komplikované. Ale hlavně je třeba dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo při přebalování k nechtěnému úniku moči do prostor kočárku :D

přílohy

Tak konečně jsem se odhodlala a začala psát. Tento článek mám v hlavě připravený už asi dva měsíce, ale moc se mi do něj popravdě nechtělo...

Největší dilema, které řeším od té doby co nebydlím na koleji (menza to jistila), je co budeme zítra vařit? Pokud vám nezáleží na zdraví a je jedno čím si zaplníte žaludek, tak no problem, v obchodě se dá vždycky něco splašit. Ale jíst bílé rohlíky s paštikou a obměňovat to bílými nejlevnějšími těstovinami, které se rozvaří už po dvou minutách s nějakou hnusnou rádoby omáčkou, tak to je nejkratší cesta k různým nemocem. A nedá mi to nenapsat - kdo šetří na jídle, tak pak to zaplatí v lécích... A není snad lepší si během zdravé části života užívat plnohodnotné jídlo, sice dražší, než pak ušetřené peníze minout na léky?

Ale abych se dostala k věci, když už tedy konečně vymyslíme (víc hlav, víc rozumu) co zítra k jídlu, tak polovinu jídla obvykle tvoří příloha. A když nechcete furt jíst jen svatou trojici - rýži, brambory a knedlík, tak se musíte v obchodě trochu porozhlédnout...

A co tedy u nás doma volíme jako alternativu klasické trojice? Nejčastěji je to cous-cous (kuskus), bulgur, jáhly, quinoa (merlík čilský) a pohanka. Jako náhrada brambor poslouží batáty, no a místo bílé rýže používáme radši tu naturální.

Pro ty, kteří nevědí o co jde:

- kuskus - v podstatě jde o těstovinu - kuličky krupice nejčastěji z pšenice. Je velmi snadný na přípravu, i když já to moc neumím, protože většinou všechno dělám od oka, takže příprava kuskusu je na manželovi... Ale v podstatě se jen zalije správným množstvím vroucí vody a nechá se nějakou dobu odstát pod pokličkou...

- bulgur - nalámaná celozrnná pšenice. Podle obalu je lehce stravitelný, nenadýmá a podporuje činnost střev (zdroj vlákniny). Obsahuje vitamín A, hořčík, fosfor a železo. Já ho připravuju bez předchozího namáčení (v poměru 1:3 - bulgur:voda se nechá asi 1 hodinu nabobtnat), takže ho dám do vařící vody a vařím 10-12 minut...

- jáhly - loupané obilky prosa. Jsou zdrojem vitamínů A, B, draslíku, fosforu, hořčíku (pro ty co nevědí - hořčík je magnesium, vím proč to píšu :), občas se totiž najde někdo kdo vás bude přesvědčovat o tom, že proti křečím je lepší magnesium než hořčík, ale to se snad učí v první hodině chemie...), vápníku, železa. Příprava je trošku složitější - nejdříve se jáhly musí 2-3x spařit vroucí vodou a poté se vloží do vařící vody na 20 minut, v poměru 1(jáhly):2(voda). Lze je vařit i v mléku. Proč se spařují? Protože jsou pak hořké, já jsem to tedy osobně nikdy radši neriskovala, takže nevím jak moc... A u jáhel pozor na žluknutí, protože obsahují poměrně dost tuku (oproti jiným obilovinám), takže rada - nekupujte si je do zásoby a koukejte na datum spotřeby.

- quinoa - tak merlík miluju úplně nejvíc, to jak křupe, to ničím nenahradíte :) je velká škoda, že je tak drahá, 250 g vás přijde klidně na sto korun, ale jednou za čas to za to stojí. A vařením celkem dost zvětší objem :) A co to vlastně je? Je to jihoamerická pseudoobilovina, která je používaná jako obilovina, řadí se do čeledi laskavcovité (stejně jako amaranth). Příprava je podobná jako u jáhel - nejdříve je potřeba jí spařit (stačí jednou) a poté nechat vařit cca 15 minut. Fakt škoda, že je tak drahá, ale prý je to i kvůli tomu, že je to "hit", no nechápu tomu...

- pohanka - neobsahuje lepek a proto jí často využívají jako alternativu celiatici (pohanková mouka). Pohanku tedy moc často nepoužíváme jako přílohu, ale spíš jako hlavní jídlo, a většinou sladké. Moje oblíbená varianta je s mrkví, jablkem, sušenými rozinkami a brusinkami a ořechy. Její příprava není náročná - vložit do vroucí vody, zhruba minutu povařit a poté hrnec zabalit do ručníku a nechat 20 minut odstát. Já jí teda ale většinou 15 minut vařím...

- batáty - neboli sladké brambory (nebo i povijnice jedlá). Když už se vám zají brambory, tak vřele doporučuji :) ale batáty asi nemusím nijak zvlášť představovat... Dají se klasicky uvařit i upéct. A když je u nás chuť na hranolky, tak většinou se peče v kombinaci - brambory, batáty a celer (bulva)

A co dodat závěrem? Snad jsem vás trochu inspirovala k zítřejšímu obědu :) Ale chci dodat ještě několik poznámek - 1) nikdy vodu, ve které vařím (rýže, těstoviny, quinoa, pohanka,...) nesolím, 2) pokud chcete využít vitamíny obsažené v potravinách nezapomínejte na tuky (protože DEKA vitamíny jsou rozpustné v tucích, ale to si taky pamatuji ještě ze základní školy), samozřejmě nemám na mysli sádlo, ale zdravější variantu - rostlinné tuky. Nemusíte mít pokaždé olivový olej, řepkový se mu v současné době celkem dobře vyrovná. Protože když někdy vidím jak někdo jí "super zdravé" potraviny a nepoužívá přitom tuk, a na něm ho budete taky hledat lupou, tak jsou mu ty potraviny zcela k ničemu, když se nemají vitamíny v čem rozpustit... a ještě na margo vitamínů - vitamín C je zcela zajistě, zejména v tuto roční dobu, nezbytný, ale víte, že všechno co přijmete nad 100 mg za den, tak vyloučíte močí? A k tomu také musím ještě něco napsat. Minule jsem četla nějaký duchaplný článek o tom, jakou děláme chybu, když jíme citrusové ovoce a banány v tomto zimním období, protože toto ovoce nás ochlazuje (proti tomu nic nemám), a že lepším zdrojem vitamínu C je pečený hruškový nebo jablečný koláč, který nás naopak zahřeje. Proti teplému hruškovému koláči taky nic nenamítám, ale, že by byl koláč zdrojem vitamínu C, tak to už je moc.... to se taky učí podle mě na základní škole, že podíl vitamínu C (rozpustný ve vodě) se tepelným zpracováním snižuje (wikipedia: "Při tepelném zpracování potravin v nich dochází k úbytku vitamínu C (včetně ohřevu v mikrovlnné troubě). Zpracováním se snižuje obsah vitamínu cca o 10% za každých 5 minut vaření, sušením až 50 %, šetrnější je dušení v páře. Velké ztráty způsobuje tepelná konzervace a blanšírování. Vitamín C se rozkládá oxidací a to rychleji při větší teplotě. Za pokojové teploty se ztrácí zhruba během měsíce (včetně džusů). U kandování dochází k obdobné ztrátě, ale lze ji zpomalit snížením teploty. Nejlepší je zdroj vitamínu C zmrazit či zabránit oxidaci (skladování tablet v suchých místech).")

jak poznáte matku kočárkovou?

Tak už mám více-méně po zkouškách, takže se můžu naplno opět věnovat psaní. Čím ale začít? Je toho tolik...

Asi začnu ze života :) Jak jsem tak posledních 14 dnů každý den cestovala s kočárkem i bez něj do školy a domů, někdy i dvakrát za den, jindy s kočárkem za manželem do práce a bez kočárku jsem pak pokračovala do školy, tak se mi občas stalo i to co se asi stane každé ženě (muži) - matce (otci) kočárkové. Mimochodem podle toho poznáte, že ona žena, či muž většinou jezdí tramvají, či autobusem s kočárkem. A příznaky?

                                

No v tramvaji vehementně hledá a mačká tlačítko na znamení výstupu s kočárkem, i když je bez kočárku :) A jak poznáte ženu - matku kočárkovou na zastávce? No, že zběsile mává na tramvaj, do které nastupuje :) 

Ano, i toto se stává, proto prosím nesuďte ty, kteří v tramvaji mačkají 2x tlačítko znamení nouze a na zastávce mávají na tramvajáka (ne není to jejich známý). Nejsou to blázni, jen zapomněli, že zrovna nejsou s kočárkem :)

No a největší stres zažívám, když vystupuju s kočárkem z metra? Proč? No protože tady žádné tlačítko na upozornění, že JÁ vystupuji není...

jaké máte přání?

plní se vám vaše přání?

miluju zmrzlinu!!!!

dneska je to bez komentáře...

... v pátek bude článek :)

haťa paťa zumba

tak jsem se asi zbláznila, když si pustíte písničku na tento týden, zjistíte proč

tak s tímhle přišel manžel... jak jsem to slyšela, tak říkám: "to je pěkná kravina", ale i to jedno asi půlminutové poslechnutí mi stačilo k tomu abych si jí prozpěvovala už týden, a hlavně před zkouškami....

jo, a mimochodem, děti to celkem zaujme :D, no kdo by to byl řekl?

A jakou písničku si v hlavě pouštíte vy?

pondělí

Obrázek na tento týden :)

Dneska to bude stručné... mám toho tolik co vám chci napsat, ale vůbec nemám čas... Dneska mi držte palce! V osm mám první zkoušku, zítra další dvě :) a v pátek další. Tak si přeju hodně štěstí, abych měla rychle po zkouškách a mohla se věnovat i blogu :)

lady gaga - dokud se to nestane tobě

tak jsem si řekla, že jsem dávno nic neslyšela o Lady Gaga (Lady Gaze :), ne že bych jí nějak extra zbožňovala, ale googlila a youtubovala jsem a vyyoutubovala jsem písničku ze září loňského roku - Til It Happens To You. Myslím, že klip má celkem silnou myšlenku a výtěžek půjde na konto obětem sexuálního násilí, takže určitě klikejte na reklamy ve videu:) 

vaše dítě jí to samé, co vy

Tak dnes pro vás mám ne zas tak vtipný obrázek, ale o to víc pravdivý. Jde o kampaň brazilské pediatrické společnosti (více se dočtete zde). 

Když už nemyslíte při tom, co jíte na sebe a svoje zdraví, myslete alespoň na svoje děti :) A to platí i pro ty které nekojí, dítě má ve vás totiž vzor (kdo jiný by mu měl jít příkladem?)

A ještě jeden na podporu kojení :)

A když už jsme u kojení... vadí vám kojení na veřejnosti? Já s tím osobně žádný problém nemám, teda když kojí někdo jiný. Ale když mám kojit já, už je to horší... ale kojila jsem už i ve škole a v Zoo v restauraci. Mě totiž vždycky napadne že jsem někde četla, jak se nějaký chlap vyjádřil, že mu to přijde odporné a nechutné a nevím jaké. Kdyby mi tohle někdo řekl, když kojím, tak bych mu asi řekla jenom: "mně se taky hnusí jak vy žerete". No prostě chci říct, jak může přijít někomu nechutné se dívat na to jak jí kojenec? Tak ať se nedívá, nikdo ho k tomu nenutí... já taky nečumím po lidech jak do sebe ládují kdeco... Prostě když má dítě hlad, tak má hlad :) Jednou jsem dokonce viděla jak jedna paní (černoška) kojila v tramvaji, vůbec se s tím nerozpakovala...

Nějak jsem se "rozvášnila" a abyste teda neřekli, tak jeden vtipný přeci mám :)

mám se učit #2

No tak dnes už bych se konečně mohla začít učit... ale ještě potřebuji vyprat a pověsit prádlo, svěsit ty plíny a vyžehlit je, dále bych si měla odlakovat nehty, upéct nějaký koláč, do toho samozřejmě průběžně přebalovat a kojit. Už se u nás dva dny neluxovalo, a bylo by dobrý uvařit na zítra něco k obědu... 

To zná asi každý, že během zkouškového se najednou najde tolik věcí, které jsou potřeba udělat, a to ihned! A i když je dneska venku tak hnusně, tak sundám ty běžecké boty z toho hřebíku a půjdu si konečně zaběhat :) je přeci nutné si od učení odpočinout a provětrat si mozek na čerstvém vzduchu ;)

Tak vám všem, kteří jste na tom během zkouškového stejně jako já, přeji hodně trpělivosti do učení. Škoda, že nezačíná zkouškové už před Vánoci, to by byl byt vygruntovaný raz, dva :)

...a zítra to vidím na mytí oken (jo, jo do těch se i opravdu nechtělo...)

rok 2016 aneb mám se učit

Měla bych se učit, tak zase vymýšlím co bych dělala jiného než abych se učila... Tak jsem se rozhodla, že zkusím taky trochu zbilancovat můj rok 2015 :) Hodně věcí jsem v tomto roce zažila poprvé, tak například:

- poprvé jsem byla těhotná (i když to jsem si přinesla už z roku 2014)

- poprvé jsem rodila a s tím souvisí mnoho dalšího, jako třeba to, že mě poprvé viděl gynekolog - chlap (toho jsem se vždycky strašně obávala, ale po tom co jsem si přešla těhotenstvím a porodem, tak už by mi byla jedno asi i baba jaga)

- samozřejmě s porodem souvisí ta nejdůležitější věc a to je moje dítě, takže poprvé jsem matkou :)

- zjistila jsem kolik toho takové mimčo potřebuje, od oblečení, přes plenky (a že jsme jich vypraly, vysušily a vyžehlily kolem 3.000 :), kosmetiku, Vigantol až po spací pytel, přebalovací podložku, hrací deku a... no vždyť to asi znáte sami moc dobře

- nebyla jsem za celý rok darovat krev (od 18 pravidelně daruji krev, a jelikož jsem byla těhotná a rok po porodu se nedaruje, tak mi to i celkem chybělo - ta atmosféra na celém oddělení a všechny ty procedury kolem - no kdo daruje, ten ví o čem mluvím)

- zato jsem darovala alespoň mateřské mléko a poprvé ve svém životě jsem kojila
- poprvé jsem byla v Praze na Silvestra :)
- pořídili jsme si naši první myčku (vřele doporučuji každému, ušetří to fááákt hodně času)
- zažila jsem první smích své dcery, a že je to ten nejlepší a nejupřímnější  smích na světě (nic mě nedokáže rozveselit víc)

Mezi další neopomenutelné okamžiky a začátky patří i začátek mého studia na vysoké škole (uvidíme jak úspěšné moje studium bude, určitě budu po zkouškách referovat ;). Do vzdělávací sekce bych zařadila i úspěšné absolvování e-learningových kurzů Evyna a kurzy sebeobrany. Samozřejmě, že se každodenně dovzdělávávam v oblasti starostlivosti o dítě - to bych zařadila do výuky na základní školy, protože, pokud chcete mít děti (a myslím, že v zájmu státu to určitě je), tak byste tento předmět rozhodně využili v praxi :) ne jako větní skladbu...

V roce 2015 jsem si vyzkoušela i jaké to mají lidi, co trpí nespavostí (během těhotenství jsem pravidelně usínala až kolem druhé hodiny ranní), co jsou trošku víc při těle (jinak je to strašně nepraktické, když si musíte sednout, abyste si zavázali tkaničku), jaké to je, když nemůžete vyjít menší kopeček nebo schody a funíte u toho jak parní lokomotiva. 

No bylo toho opravdu hodně, a už teď se těším na to, co nás čeká v roce 2016. Důležité je ovšem neztratit smysl pro humor a užívat si právě probíhající okamžiky (příliš nepřemýšlet nad tím co bylo, a co bude a co musím, protože v konečném důsledku nemusím nic :) Tak i Vám tedy přeji hodně zdaru a: "všechno nějak dopadne" - černá díra se jen tak neobjeví :)

A kdyby Vám zrovna do smíchu nebylo tak tady najdete několik rad a tipů od Karla Nešpora, mně osobně se líbí tento:

"Smích se sluchátky či knihou

Pokud byste měl chuť se při transportu hromadnou dopravou jen tak pro nic za nic smát a styděli se, můžete použít následující trik. Otevřete si nějakou knihu nebo si nasaďte sluchátka walkmana a rozesmějte se. Lidé si budou myslet, že se smějete tomu, co čtete nebo posloucháte, a váš smích je nebude udivovat.
Výhody: Takto se můžete dobře bavit i nad občanským zákoníkem.
Rizika: Někdo se vám může dívat přes rameno, co že to čtete tak legračního, a pak být z těch paragrafů dost otrávený."

protože celkem často se mi stává, že mě něco napadne (vtip, životní situace) a když se začnu smát, tak lidi koukají hodně divně, pak se musím usmívat i nad jejich výrazy :)

no a tohle mě rozesměje zaručeně - trošku neslušné, ale fakt to stojí za to :D

zdroj: https://www.facebook.com/robek0/photos/a.358587874325609.1073741827.358068044377592/435724299945299/?type=3&__mref=message_bubble